Moje cesta k Bohu

  Vyrůstala jsem v ateistickém prostředí a do kostela jsem zašla jen občas ze zvědavosti. A nebo i z potřeby, kterou má v různé forma skutečně každý člověk – i když si Boží existenci nechce připustit. Později jsem poznala člověka, který se výrazně lišil od všech ostatních lidí v mém okolí. Nikdy jsem nechápala jeho chování a žasla jsem nad jeho vyrovnaností. Potom tragicky zemřel a teprve na pohřbu v kostele jsem začala tušit, že to asi nějak souvisí s vírou. Dověděla jsem se, že vyrůstal v katolickém prostředí, a začala jsem chodit do kostela, abych našla a pochopila To, čím on žil. Postupem času jsem ale začala tušit, že on se výrazně lišil i od lidí v kostele. On nebyl JEN věřící, „obyčejný“ katolík. V jeho životě bylo cosi jiného, co jsem v kostele marně hledala půl roku. Někdy jsem se i přistihla při myšlence, že on snad toho Boha ZNAL osobně (na rozdíl od těch ostatních lidí v kostele).
  Po 5 měsících jsem potkala na náměstí skupinku lidí, kteří mluvili a zpívali o Ježíši. Zaslechla jsem jen kousek písničky o moci a lásce živého Boha a několik vět o tom, že chození do kostela člověka nespasí a nenaplní lidský život tou skutečnou hodnotou. Tomu jsem tehdy ještě nerozuměla, ale leželo mi to v hlavě a nějak jsem začala zanedbávat chození do kostela, protože jsem cítila, že na těch slovech něco je. Navíc ti lidé na náměstí byli něčím podobní tomu zemřelému příteli a s něčím takovým jsem se v kostele nesetkala. Začátkem prázdnin jsem tu skupinku potkala zase, tak jsem si poslechla celé jejich vyprávění a viděla jsem na nich, že mají TO, co měl můj přítel. Muselo to být ONO – tolik se mu podobali ve všem svém jednání, i když se s ním asi neznali. A já TO chtěla taky poznat a mít!! Oni mluvili o svém seznámení a osobním vztahu se vzkříšeným Ježíšem, který mění lidské životy, dává jim skutečný smysl a naplňuje každou potřebu. A tehdy jsem se s Ním sekala i já. Od té doby se můj život opravdu tak změnil, jak bych si dřív ani nedovedla představit.
  Pochopila jsem hodně věcí o Bohu, smyslu života, skutečné cestě do věčného života, o skutečném křesťanství, které je založené na osobní známosti Ježíše a ne na náboženských tradicích. Pochopila jsem také, že můj přítel se tedy také kdysi setkal s živým Ježíšem a byl skutečný křesťan, ne katolík!! Právě tímto byl tak odlišný od všech svých příbuzných a známých, kteří stále žili jen v katolickém náboženství místo opravdového osobního vztahu s živým Bohem!! 
  Tím nechci nijak odsuzovat katolíky, jen svědčím o vlastních zkušenostech ze života se vzkříšeným Ježíšem! JE to pravda: chození do kostela, naučené modlitby, náboženské obřady, katolické tradice, růženec, zpovědi kněžím, „svaté přijímání“, .. člověka nespasí = nezachrání!! Existuje příliš mnoho náboženských rituálů a tradic, které jsou v rozporu s Božím slovem a svádí lidi na falešnou cestu, která nevede k Bohu. Ta cesta je velice široká a jdou po ní velké davy podvedených samospravedlivých lidí do záhuby!!
  Velice bych vám přála, abyste tuto pravdu sami poznali a dali přednost živému Bohu před nesmyslnou lživou bezduchou náboženskou tradicí. V Bibli je psáno hodně o tom, jak přijít k Bohu a mít už teď JISTOTU věčného života – ALE v kostelích se dělá něco úplně jiného!
  Vím, proč to píšu: CHCI, abyste poznali Pravdu Božího slova! Ježíš říká: „Zůstanete-li v mém slovu, budete mými učedníky. Poznáte Pravdu a ta vás učiní svobodnými.“ (Jan 8.31-32). Mě vysvobodil po 6 měsících ze všech pochybností, nejistot, tápání a hledání pravdy. A taky znám 3. božskou osobu – Ducha svatého, o němž Ježíš slíbil, že nás uvede do veškeré pravdy. A On to skutečně dělá! Nemusím se strachovat, že bych nalítla nějakým sektářům. Poznávám pravdu Božího slova a životními zkušenostmi se přesvědčuji o Jeho platnosti. A o to také jde: Poznat osobně Boha, věřit Jemu (nejen v Jeho existenci), umět spoléhat na Jeho zaslíbení a prožívat jejich naplnění ve svém životě. A k tomu všemu JISTOTA věčného života – NE pouhá naděje, že si to snad nějak zasloužím! Ježíš říká: „V tom je věčný život, aby znali tebe, jediného pravého Boha a Toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista!“ (Jan 17.3). Také je psáno: „Milostí spaseni jste skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar. Není to z vašich skutků, aby se nikdo nechlubil.“ (Efez. 2.8-9). „Odplatou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Řím. 6.23). „Jestliže proviněním Adamovým smrt kralovala skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou kralovat v životě skrze toho jediného, Ježíše Krista.“ (Řím. 5.17). 
  Chci vás proto povzbudit, abyste hledali živého Boha a nenechali se odradit lidmi, kteří Ho osobně neznají. Největší tragédií věřícího je neznat osobně Toho, v koho věří. Každý věřící má mít úzký osobní vztah s Bohem a znát Jeho charakter, vůli, moc, zaslíbení a plány. Není nic špatného na nepřijít do kostela na mši. Malér by však byl minout se s Ním a Jeho plánem pro váš život, proto vás zvu k Němu! Přijďte a pozvěte své přátele. Jistě také oni hledají pravdu, i když navenek třeba vyznávají něco jiného. Ježíš vás volá: „Pojďte ke mně, slyšte má slova a budete živi! Hledejte Pána, dokud Ho lze nalézt!“
   „Mějte víru Boží!“ (Marek 11.22). Víra Boží pochází od Boha, spoléhá na Něj a směřuje k Němu. Skutečná VÍRA Boží mění věci zdánlivě nemožné a neřešitelné v možné. Vyzkoušejte to! Ježíš vás vybízí: „Neboj se, jen věř!“ (Marek 5.36).